Vandalismus? Kdepak, umění!
Když jdete po ulici a na zdi uvidíte barevný, skoro nerozluštitelný nápis, co si pomyslíte? Možností máte několik a nedá se určitě, která je správná. Buď za a) že je to otřesné a ten, kdo to udělal si zaslouží sedět nebo za b) nad tím uznale kývnete a stvořitele toho "díla" obdivujete. Nabízí se i možnost c), kdy si toho prostě nevšímáte - víte, že to tam je, protože to upoutá vaši pozrnost, ale nevyhradíte si ani minutku k prostudování.
Ten neforemný cákanec barvy na zdi se nazývá graffiti ( 'GRAFITY' chcete- li). Jedná se o pouliční umění, kdy výtvarník nanáší barvu, nejčastěji ve formě spreje nebo speciálního fxu, na místa, kde si jich každý všimne. Hlavní mylšenkou bývá protest.
"Když se ti něco nelíbí, řekni o tom všem!" dalo by se označit jako výstupní heslo. Cíl je tedy jasný - každý musí vědět, co mi na tomhle místě (světě..) vadí. Ale jak mám všechyn přinutit, aby mě poslouchali? Jsem jen zmatený puberťák, co touží po respektu, co touží po uznání a empatii. Chce se mi křičet, ale vím, že by mi nikdo nevěnoval pozornost. Nikodo to nechce slyšet.
Jak se mám vyjádřit?
Co třeba strčit pár klíčkových slov problému lidem rovnou před nos? Ale jak? A kam?
Musí to být krátké, výstižné a poutavé. Lidi opoutají barvy, musí to být barevné! A každý o tom musí vědět, takže to musí být na veřejném místě. Co třeba ta stará opotřebovaná zeď podél kolejí? Když vlak spomaluje, protože přijíždí do stanice, lidé čekají na chodbě a vyhlížejí z okna, tohle je přímo praští do očí!
Takhkle to může začít. Nebo třeba když se nějaká parta rozhodne označit svoje území. Prostě si vymslí název a nebo jen nějakou značku a už to je. Pak už jen udělat návrh, sehnat barvy a tradá, umění je na světě!
I když jak kdy, že ano... Záleží na tom, o co člověku opravdu jde. Pokud chce vyjádřit svoje pocity, pokud chce lidem otevřít oči a ukázat jim, že je tu něco špatně, nebo prostě jen oživit nudnou šeď vybudovanou lidmi a vybere si k tomu vhodné prostředí (tzn. npř. žádný soukromý majetek), pak je to jednoznačně umění.
Pokud si jen potřbeuje nafouknout ego a dát všem vědět "Tady jsem, neumím kreslit a nechci se to naučit, chci jen, aby to tu vypadalo odporně!" to už je pak o něčem jiném.
Nejde všechny házet do jednoho pytle. Jsou lidé, kteří na tom dřou, dělají si nákresy a pečlivě si domlouvají "legálné" místo. Jsou lidé, kteří na tom dřou stejně tak, ale je jim jedno, kam to nasprejují. Jsou lidé, kteří si prostě koupí sprej a na nejbližší volné místo napíšou první pitomost, co jim přijde na mysl. A jsou lidé, kteří mají výtvarný talnet a dělají to jen pro zábavu.
Graffiti ovšem nejsou jen značky gangů, protestní nápisy, nesmyslné zkratky a nerozluštitelné klikiháky. Velká část pouličních malířů se věnuje tzv. "Graffiti art portrait", kdy se v některých případech jedná skutečně už o díla hodná mistrů.
Za graffiti se dají považovat i výtvory na Lennonově zdi v Praze.
( zeď ze října 2008)
Český režisér Tomáš Vorel natočil v roce 2007 film "GYMPL", ve kterém se hlavní hrdinové Petr Kocourek (Tomáš Vorel ml.) a Michal Kolman (Jiří Mádl) vypořádávají jak s problémy každého studeta tak i s problémy právě pouličního maléře, nebo-li "sprejera".
http://www.csfd.cz/film/222341-gympl/
zdroj: informace - moje vlastní
obrázky - google.cz
